Deník malého-staršího bojovníka den 2.

6. 5. 2024

Ráno nás vzbudil trenér David a šli jsme na rozcvičku. Byl jsem trochu unavený, ale celkem jsem se probral. Byl jsem opravdu rád, že jsem nebyl mezi vyvolenými, které David přeučoval své příjmení pomocí dřepů. Opravdu se prý nejmenuje Dubovský.

Po rozcvičce jsme měli snídani a pak už jsme šli ven na hry. Trenéři nás rozdělili na 4 skupiny a pak jsme soutěžili mezi sebou. Menší hráli na myslivce a zajíce, starší bránili kloboučky v poli. Byla to opravdu sranda.
Po malé svačině jsme už šli na trénink. Každá skupina měla svého trenéra, ale Áčko a Déčko se spojilo a měli trénink ve dvojicích. Vypadalo to opravdu náročně, protože se pořád nějak škrábali do kopce. Pak už jsme byli opravdu unavení a po těch třech knedlících k obědu jsem byl rád, za polední klid.
Když nás trenéři zase vyhnali ven zjistili jsme, že budeme hrát divadlo! To nás trochu zaskočilo, obzvlášť, když jsme si museli vylosovat slova, která musíme použít. Ale nakonec jsme něco vymysleli a dost se u vymýšlení nasmáli.
Pak jsme si vzali kimona, udělali fotku na památku a šli makat. Bylo krásně, a i když jsem měl trochu zelená kolena, trénink mě moc bavil.
A po večeři, když jsme si všichni umyli špinavé pusy od špaget, to propuklo. Měli jsme ještě chvilku na nácvik a pak jsme už hráli před ostatníma naše představení. Bylo to fakt super!
Večer jsme ještě koukali film, boží. Venku ale místo filmu někteří nadšenci ještě nacvičovali kata a prý jednu z těch nejdelších. Ale jak dopadli, to nevím - já po filmu usnul téměř okamžitě...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace