Tréninky

Aktuality

Deník malého bojovníka ze soustředění

13.7.2017 10:41:00 filip

6. den - pátek

Už se nám sice blíží konec soustředění a těšíme se na rodiče, ale vůbec se nám domů nechce. Několik z nás se ptalo trenérů, proč netrvá soustředění dva, nebo tři týdny. Před dopoledním tréninkem nás čekalo mnoho dalších her. Např. velmi oblíbené Sumo, nebo např. hra na čísla, kdy se nám hrozně moc líbilo, když nám trenéři psali, speciálními tužkami na obličej, čísla a my jsme museli nacházet čísla na obličeji, co měly ostatní týmy. Několik z nás však nahlásilo i děti z našeho týmu, což se nemělo, a tak jsme ztratili cenné životy. Dopolední trénink byl opět náročný, ale nám to vůbec nevadilo, protože jsme hrdinové a všechno zvládáme úplně v pohodě. Po obědě a poledním klidů nás čekala výroba placek. Každý sám si mohl vyrobit úplně vlastní placku. Trenéři na to měli speciální přístroj a když jsem si vykreslil obrázek na placku, tak jsem to mohl dát do toho přístroje a samo se mi to vyrobilo. To bylo úplně senzační. Hned potom jsme šli hrát hry. Už nebyly sice na body, ale to nám vůbec nevadilo. Dnes máme ještě táborák a údajně nás čeká bojovka, kde najdeme poklad a zjistíme, kdo byl úplně hlavním vítězem celé táborové hry. Sice se trochu na bojovku bojím, ale půjdeme v týmu a určitě to zvládneme. Půjdou s námi naši starší kamarádi. Trenéři říkali, že budou na internetu i další fotografie ze soustředění, tak se těším. Na soustředění se mi moc líbilo a už se těším až pojedu na další. 

I

5. den - čtvrtek

Čtvrtek byl úplně úžasný den. Už od rána byla sice trochu zima, ale svítilo sluníčko. Po rozcvičce jsme byli připravení na další zážitky. Sice nám po výletě chvilku trvalo, než jsme se rozkoukali, ale to nám nevadilo. V rámci dopoledního programu jsme šli hrát ,,Živly". Soutěž, kde byly disciplíny jako jsou živly našich družstev. Byl tam oheň, kde jsme museli uderem uhasit svíčku. Byl tam vzduch, kde jsem se měli přesně trefit šípem do středu terče a hodem trefit pandu. Byla tam voda, kdy jsme se učili krotit vodu a byla tam země, kdy jsme přecházeli území plné nástrah. Prostě úžasné soutěže, které se nám moc líbily. Potom jsme stihli ještě společné focení. Při focení to byla taková zábava, že jsme se neustále otáčeli, jak se někdo směje a zdravotnice, která nás fotila, nemohla udělat fotku, kde nemá alespoň polovina lidí otočenou hlavu bokem. Nakonec to však zvládla. Po polední klidu to bylo ještě lepší. Měli jsme totiž najít asi milion mincí, které byly rozmístěné všude v areálu. Běhali jsme, co to šlo. Takto neběháme ani na tréninku. Myslím, že ani běžec Bolt neběhá takto rychle. Nasbírané mince jsme vyměnili za šek se kterým jsme šli k velmi přísnému bankéři do banky a ten nám šek vyměnil za peníze. Normálně tam byla i bankovka, která měla asi něco přes miliardu. To bylo opravdu hodně. Těžké na tom bylo to, že jsme s penězi museli přejít přes celnici, kde bylo vždy druhé družstvo. Tato hra nás neuvěřitelně moc bavila. Vůbec se nám nechtělo skončit a jít na trénink. Nakonec jsme hru včas dohráli a na trénink jsme šli. Večer jsme si zapsali další úžasné zážitky do deníčku a po čtené pohádce jsme šli spát.

   

4. den. - středa
Ve středu jsme šli na celodenní výlet. Starší šli opravdu hodně kilometrů. Trenéři nám říkají, že šli něco jako 1000 km, ale tomu úplně nevěřím. Myslím si, že to bylo asi 500 km, ale to vlastně taky nevím. I my jsme se nenechali zahanbit. My mladší jsme byli rozděleni na dvě skupiny. Cílem bylo nejbližší město, kam jsme moc chtěli jít nakupovat. Hlavně jsme chtěli do hračkářství a taky nakupovat sladkosti. Cestou jsme se zastavili u rozhledny u Cimrmana, kde bylo úplně nejvíc fantastické hřiště. Byli tam skluzavky a různé prolézačky. Moc se nám tam líbilo a ani jsme nechtěli jít ze hřiště pryč. Město s hračkářstvím byla pro nás však motivace k dalšímu pochodu. Paní v hračkářství nevěděla, kam dřív skočit, jelikož jsme chtěli vykoupit úplně celé hračkářství. Večer jsme se vrátili a těsně po našem příchodu na hotel začalo hodně pršet. Trenéři říkali, že mají počasí objednané a přesně načasované. Po večeři nás čekala ještě jedna hra, kde byla tajenka "Jak najít paní doktorku Lucku". Celý hotel jsme málem obrátili naruby. Nakonec jsme Lucku našli. Den jsem si opět užil. Trenéři říkají, že jsme i celkem hodní.

    

3. den - úterý

Budíček je každý den v 7:30. Normálně doma vstávám i dřív, ale tady spím až do budíčku. Asi je to tím horským vzduchem, nebo možná tím, že makám na 100% a jsem unavený. Nevím. Středa byl první den, kdy nám přes den pršelo. Vůbec nám to nevadilo, protože jsme měli celý den co dělat. Nejprve jsme šli do tělocvičny a v týmech jsme hráli různé hry. Bavila nás např. hra ?elektřina?, ale i další. Trénink jsme také úplně v pohodě zvládli. Některé skupinky se pospojovaly a cvičili jsme s některými kamarády dohromady. To nás hodně motivovalo k mega dobrým výkonům. Dělali jsme také třeba kvíz v týmech. Po obědě a poledním klidu se vypršelo a tak jsme šli ven na trénink. Některé skupiny byly např. v lese a bojovaly se stromem, ale jen jako. Kromě deníčku a pohádky byla také večer jóga s Kájou. Ta byla sice pro starší, ale někteří jsme se šli alespoň podívat co to je.
 
        
 
2. den. pondělí
Po probuzení jsme šli na rozcvičku, kde jsem se pořádně protáhli. Po ní hurá na snídani. Úplně nejlepší věc je, že snídaně je formou bufetového stolu a díky tomu si můžu vzít co chci. Nejvíce z nás tráví čas u ?musli ? , ale můj kamarád říkal, že se mu moc libí, že si může vzít i kolik chce šunky. To je fakt perfektní. Ráno jsme se dozvěděli o celotáborové hře. Je s názvem ? Lovci japonských pokladů?. Jelikož každý japonský lovec ovládá dobře různé živly. Každý tým dostal za úkol zkrotit jeden živel. Už si moc nepamatuji, který je ten nás, ale celkem tu je voda, oheň, země, vzduch. Hned jsme si šli připravit společnou vlajku a k tomu jsme ještě každý v dechli život do té vlajky foukacími fixami. Vytvořili jsme ještě posvátné mandaly v barvách našeho živlu. Pokoušíme se ten náš živel zvládnout, ale je to opravdu hodně těžké. Odpoledne jsme hráli první hry na body. Naši starší měli podle trenérů fyzicky náročnější den tréninků. Celý den makali co to šlo. Musím říct, že jsou fakt úplně nejlepší karatisti. ?Makají? co to jde. Jednou bych chtěl být dobrý jako oni. Večer jsme šli hrát ještě několik her. Každý den si také děláme deníčky, co se nám nejvíce líbilo. Kreslíme si a píšeme si do nich. To je celkem fajn. Večer ještě kdo chce, tak může přijít do klubovny, kde se čte večerní pohádka. Je tam vždy úplně plno. Dokonce tam chodí i někteří starší a úplně vážně poslouchají příběhy, které nám čte buďto doktorka Lucka, nebo trenérka Kája.
 
     
 
1.den - neděle
Po příjezdu jsme se všichni ubytovali. Každý si mohl vybrat pokoj s kým chce být. To se nám líbilo a celkem rychle jsem udělal čtveřici. Pomalu jsem si nestačil ani vybalit (a to i přesto, že mi trenéři pomáhali) a byl oběd. Po jídle jsme šli prozkoumat okolí. Někteří to tu sice už zají, ale průzkum není nikdy zbytečný, jelikož při něm hrajeme různé hry. Někteří jsme stavěli i pevnosti v lese. To velcí šli hned běhat. Údajně oni prozkoumávají v poklusu. V průběhu dne jsme se dozvěděli rozdělení do herních i tréninkových skupin. Název hry i co budeme dělat se dozvíme až zítra. Už se na to moc těším. Večer náš ještě čekaly hry a starší atletika.