Deník malého bojovníka - 2. den - Neděle

6. 5. 2018

Budíček jsme měli v 7:30. Někteří z nás se však tak těšili na den, že se probudili i o hodinu dřív. Trenéři nám však vysvětlili, že nemáme rušit své kamarády a máme ještě odpočívat, že potřebujeme hodně energie na den. To měli tedy pravdu.

Po budíčku jsme měli rozcvičku. Potom jsme měli úplně fantastickou snídani, kde bylo snad všechno. Většina z nás se však soustředila na jednu věc a to byly čoko-kuličky s mlékem. Po snídani nás čekal dopolední program. V družstvech jsme vyráběli posvátné stromy Sakura. Nebyly to tedy opravdové stromy, ale jen namalované. Ale i tak vypadaly jako skutečné. I přesto, že jsme si měli dávat pozor ať se neušpiníme a měli jsme všechny možné krycí fólie, tak někteří z nás byli skoro celý od barvy. Po dokončení výroby nás čekal ještě dopolední trénink, kde jsme se učili nové věci. Trénovali jsme sportovní zápas kumite a cvičili kata. Opět nám celý den svítilo sluníčko. To počasí je prostě boží. Po obědě nás čekal polední klid a nabrání energie na další program a tréninky. V rámci odpoledního programu jsme šli hrát turnaj v úplně suprové vybíjené Nebyla to jen tak obyčejná vybíjená. Tahle měla speciální pravidla. To bylo fakt úžasný. Přemlouvali jsme trenéry, ať můžeme ještě pokračovat. Potom nás však už čekal trénink. Na trénink máme k dispozici i spoustu pomůcek jako jsou tréninkové lapy do kterých mlátíme, nebo třeba různé chrániče, tréninkové žebříky a spoustu dalších pomůcek. Některé skupiny se učí také základy sebeobrany. Před večeří jsme ještě každý vyráběl mandalu, což také symbolizuje jednotu a rovnováhu. Poté už byla večeře. I přesto, že už se den blížil ke konci, tak to rozhodně nebylo všechno. Ještě jsme si psali a kreslili naše přání, které jsme potom potřebovali ještě před spaním. Protože jsme byli po celém dnu venku hodně unaveni, pak jsme měli ještě takové menší večerní kino, kde jsme odpočívali. Před spaním to však ještě přišlo. Po týmech jsme šli do takové speciální místnosti, kde jsme za hudby šaolinských mistrů cvičili a povídali si o našich karatistických snech. Všude kolem byli naše stromy, které jsme vyrobili. Trenér říkal, že můžeme naše sny splnit, ale musíme na sobě makat. V úplně tichosti jsme se potom přemístili k venkovnímu ohni, kde jsme vložili naše přání do ohně. Byl to úplně nejvíc fantastický den.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace