9. 5. 2026
Dneska ráno jsem se probudil a měl pocit, že jsem zavřel oči asi tak před pěti minutami.
Jenže na soustředění čas běží nějak rychleji než normálně, takže než jsem se pořádně rozkoukal, už jsme stáli venku na ranní rozcvičce. Někteří byli překvapivě plní energie, jiní se tvářili, jako že jejich tělo ještě oficiálně nevstalo z postele. Ale jakmile jsme se rozhýbali, bylo zase dobře.
Po rozcvičce nás čekala snídaně formou švédského stolu. Někdo jel housky se sýrem, někdo jogurt, někdo sladké, někdo slané. Já jsem si hlavně hlídal, abych měl dost energie, protože program byl zase nabitý od rána do večera.
Po snídani jsme vyrazili na společný trénink na hřiště. Cvičili jsme všichni dohromady, běhali, makali a hráli různé hry. Bylo super vidět, jak do toho jdou naplno i ti nejmenší. A taky jsem zjistil, že když trenéři řeknou „teď si dáme hru“, většinou to znamená, že se stejně zapotíme skoro víc než při tréninku.
Pak přišla kreativní část dne – vyráběli jsme si dřívka se jménem. Každý si vytvořil svoje vlastní a snažil se, aby vypadalo co nejlíp. Některá byla elegantní, některá bojovnická, některá hodně barevná… a některá vypadala, jako kdyby prošla karate zápasem už při výrobě. Ale právě to jim dávalo kouzlo.
K obědu byla čína, která zmizela z talířů skoro stejně rychle jako geakucuki při finále na Národním poháru. Po obědě přišel polední klid a čas odpočinku.
Odpoledne jsme pokračovali dalším tréninkem a potom vyrazili na procházku, která ale nebyla jen obyčejná. Cestou jsme hráli různé hry, soutěžili a bavili se tak, že cesta utekla rychleji, než jsme čekali.
Před večeří nás čekalo něco trochu jiného – pustili nám videa závodních disciplín. Viděli jsme i naši Lindu, což bylo hodně hustý. Najednou jsme mohli vidět, jak vypadá karate na opravdu vysoké úrovni. Někteří koukali s otevřenou pusou, jiní už možná v hlavě plánovali, že jednou budou na videu taky.
Večer jsme pak vyráběli přáníčka – ale ne jen tak ledajaká. Nakonec jsme je venku spálili. Bylo to trochu tajemné, trochu kouzelné a trochu jsem si připadal jako součást nějakého pradávného bojovnického rituálu. Jen místo kouzel jsme měli papír, oheň a velké oči.
Teď už nás čeká sprcha a zalehnout do postele. A jestli jsem si včera myslel, že jsem unavený… tak dneska jsem unavený ještě o level víc.
