10. 5. 2026
Dneska ráno bylo na chodbách nějak rušno už od brzkých hodin.
Někde se hledala ponožka, jinde se zavíral kufr silou větší než při tréninku a z pokojů se ozývalo klasické: „Tohle je čí?“a „Nemáte někdo moje kimono?“ Zkrátka bylo jasné, že dnešek nebude obyčejný den. Balí se. Odjíždí se. A to znamená jediné – naše soustředění pomalu končí.
Ještě předtím, než jsme začali myslet na návrat domů, čekala nás poslední ranní rozcvička. Už skoro tradičně jsem měl pocit, že moje nohy vstaly o něco později než zbytek těla, ale jakmile jsme se rozhýbali, zase to šlo. Po rozcvičce přišla snídaně, a protože jsme věděli, že nás čeká dlouhý den, pořádně jsme doplnili energii.
Po snídani jsme vyrazili ven na louku, kde nás čekal tréninko-herní program. A byla to paráda. Běhalo se, soutěžilo se, smálo se a hlavně jsme si naplno užili poslední společné chvíle venku. Když se spojí karate, hry a parta kamarádů, člověk ani nevnímá, jak rychle čas utíká.
K obědu bylo maso s mexickou omáčkou a rýží, což byla pořádná dávka energie na závěr. Někteří jedli tak soustředěně, jako kdyby šlo o soutěž, kdo bude mít první prázdný talíř. Upřímně – konkurence byla veliká.
Po obědě jsme ještě dokončovali naše dřívka se jmény. Každé bylo jiné, každé originální a na každém byl vidět kus práce i fantazie. Někdo si vytvořil skoro umělecké dílo, někdo bojovnický symbol a někdo… no, řekněme, že hlavní bylo, že to bylo od srdce.
Pak přišlo vyhlášení – chvíle, kdy se tleskalo, fandilo a všichni si naplno uvědomili, kolik toho za ty tři dny stihli. Tolik her, tolik tréninků, tolik smíchu a tolik zážitků nacpaných do pár dnů… to je skoro kouzlo.
A pak už hurá k autobusu. Cesta domů byla sice kvůli kolonám delší, ale to vůbec nevadilo. Aspoň bylo víc času vyprávět si, co bylo nejlepší, kdo se nejvíc nasmál a co budeme doma vyprávět rodičům jako první.
Jedna věc je ale jistá – až si dneska večer lehnu do postele, bude tam nějaké podezřelé ticho. Žádné pobíhání po chodbě, žádné „trenére, můžu…?“ a žádné společné dobrodružství za dveřmi pokoje.
A to mi bude trochu chybět.
