11. 7. 2026
A máme tu finálový den! Hrozně moc jsem byl zvědavý, čemu dnes budeme čelit a co nás vlastně čeká. Po tradiční ranní rozcvičce a snídani jsme se dozvěděli, že nedaleké osady byly napadeny. Rozhodli jsme se jim proto pomoci a pohostit je v našich krásných osadách.
Zahájili jsme těžbu kamene – tedy vlastně přetahovanou! No to byla úplná paráda. Všichni jsme se zapojili a poměřili síly s ostatními osadníky. Měli jste vidět ten zápal, odhodlání a nadšení! Za naše výkony jsme byli odměněni melounem a následovalo něco naprosto bombastického.
Konečně přišlo období klidu a byl čas se pořádně pobavit. Vyrazili jsme do westernového casina, kde jsme zkoušeli své štěstí na kostkách, ruletě, kartách a dalších hrách. To byla neskutečná zábava! Rozdovádění z úspěchů v casinu jsme se poté přesunuli na trénink. Nejmladší se učili základy kumite, správnou vzdálenost od soupeře a nové kombinace úderů, zatímco starší dokončovali nácvik nových kata.
K obědu jsme měli vývar a knedlo, vepřo, zelo. No, ještě že nám trenéři dopřáli o krapet delší polední pauzu, aby nám pořádně slehlo. Těch pět knedlíků se přece jen tak rychle nestráví!
Jakmile jsme si odpočinuli, přišlo vyvrcholení celého Divokého západu – velká finálová zkouška. Mezi jednotlivými osadami totiž začaly vznikat spory o to, kdo se během týdne nejvíce zasloužil o budování nového území. Jedni se chlubili bohatstvím ze zlatých dolů, druzí svými úspěchy v casinu a další statečností při dopadání banditů. Šerifové ale věděli, že pokud mají všechny osady dál držet při sobě, musí nejprve dokázat, že umí bojovat čestně, spolupracovat a chovat se k sobě s respektem.
Na hřišti nás proto čekala poslední výzva. V aréně se ukrývali nejhledanější bandité v čele s Kristýnou Vostrou a Jakubem Sovákem a naším úkolem bylo všechny padouchy pochytat a dostat je tam, kam patří – za mříže!
Do soubojů jsme dali úplně všechno. Běhali jsme, uhýbali, spolupracovali, povzbuzovali se navzájem a bojovali za svou osadu až do poslední chvíle. Byla to pořádná dřina, ale zároveň neskutečná zábava. Nakonec jsme zjistili, že opravdová síla nespočívá jen ve vítězství, ale hlavně v týmové spolupráci, odvaze a férovém přístupu. Musím říct, že to byla snad nejlepší hra, jakou jsem kdy hrál!
Po večeři nás čekal grandiózní závěrečný ceremoniál. Dozvěděli jsme se, že všechny hrozby byly odvráceny a naše společná kolonie tvořená osmi osadami je konečně v bezpečí. Nejvíce prosperující osada se stala hlavním městem celé kolonie, ale na její správě se budou podílet i ostatní osady. Teď už víme, že pokud se někdy znovu objeví bandité nebo jiná hrozba, nepůjdeme proti ní každý sám. Postavíme se jí bok po boku jako jedna velká kolonie. Budeme připraveni chránit naše domovy, naše rodiny i všechny osadníky. A společně se šerify pošleme každého banditu přesně tam, kam patří!
Náš úžasný týden jsme zakončili u táboráku, kde jsme si opekli buřty. Zpívali jsme písničky, povídali si a tančili. A protože nám energie ještě zdaleka nedošla, čekala nás nakonec i závěrečná diskotéka. Musím říct, že na tenhle den ani na celé soustředění rozhodně nikdy nezapomenu!
V sobotu nás trenéři vzbudili, ale tentokrát jsme vynechali rozcvičku. Čas jsme využili k dobalení všech věcí a pak jsme pelášili na snídani. Po ní jsme dostali ještě spoustu krásných památek – dobroty na cestu, pamětní list, společnou fotografii, měšec i talisman, který jsme si během týdne sami vyrobili.
Musím říct, že tenhle týden utekl neuvěřitelně rychle. Jak říkají dospěláci – když se člověk baví, čas letí. Jsem moc rád, že je kolonie Fort West Kořínek díky nám v bezpečí a že každý z nás přispěl svou troškou k jejímu vybudování.
Moc jsem si celé soustředění užil. Poznal jsem spoustu nových kamarádů, zažil hromadu dobrodružství a odvážím si domů spoustu krásných vzpomínek. Jestli bude zbytek prázdnin stejně skvělý jako tenhle týden, tak to budou ty nejlepší prázdniny vůbec!
Už teď se těším na další soustředění, protože tohle… tohle bylo opravdu nezapomenutelné.
