Deník malého bojovníka – pondělí 6.7.

Hned ráno jsme vyrazili na rozcvičku. Trenérky Terka a Bára si pro nás připravily taneček do rytmu hudby. Ze začátku jsme se trošku motali, ale za chvíli už jsme skákali a tančili skoro jako profíci. Rozproudili jsme krev v těle a pondělí mohlo pořádně začít!

Po snídani přišel okamžik, na který jsme se všichni těšili. Slavnostní zahájení celotáborové hry! A víte, jaký je letos téma? Divoký západ! To je prostě bomba!

Najednou se před námi objevili opravdoví šerifové s velkými klobouky. Ti nám vysvětlili pravidla a celý příběh. Byli jsme rozděleni do osmi osad a naším úkolem bude prozkoumat neprobádané kraje Divokého západu. Budeme rozšiřovat svoje území, stavět nové budovy, získávat bohatství a hlavně chránit všechny osadníky. Nebude to vůbec jednoduché, ale přesně takové výzvy máme rádi!

Pak se ozvala rána z koltu a tím byla celotáborová hra slavnostně zahájena. To byla chvíle! Hned jsme vyběhli plnit první úkol. Aby naše osada mohla růst, potřebovali jsme najít nějaké bohatství. A představte si… povedlo se nám objevit zlatou žílu! To byl začátek jako z opravdového westernu.

Potom jsme se rozdělili do tréninkových skupin. Starší pilovali správné zapojení boků při úderech a začali se učit novou katu Jion. Mladší trénovali základní techniky, zlepšovali svoje reakce a zkoušeli ushiro-geri. To je mimochodem kop z votočky. Někdo ho zvládl hned, někdo vrávoral, ale věřím, že do konce soustředění ho budeme umět všichni tak dobře, že i Chuck Norris bude čučet!

K obědu byla bramboračka a sekaná s bramborem. Po ní jsme si dali polední klid a nabírali síly na další dobrodružství.

Počasí sice chvíli vypadalo, že nám překazí plány, ale nakonec jsme stihli vyběhnout ven. A tam to teprve začalo! Plnili jsme další úkoly, díky kterým se naše osady mohly rozrůstat. Stavěli jsme železnice, v salonu jsme zažívali první pořádné souboje a úplně nejvíc mě bavila hra Kámen, kolt, klobouk. Bylo to něco jako kámen, nůžky, papír, ale mnohem bláznivější! Největší překvapení bylo, když malá Sárka porazila jednoho z těch nejstarších. Tady totiž vůbec nezáleží na tom, jestli je vám sedm nebo patnáct. Vyhrát může úplně každý! A právě proto to byla taková legrace.

Po nějaké době nás ale přece jen dohnal déšť. Schovali jsme se dovnitř a dali si svačinu. Aspoň jsme načerpali energii na další program. Trenéři ale byli připravení na všechno. Když nám počasí nepřálo, vytáhli takzvanou mokrou variantu programu. Jako správní osadníci jsme začali vymýšlet názvy našich osad. To bylo nápadů! Také jsme vyráběli vlajky, které budou naši osadu reprezentovat a které jednou hrdě vztyčíme na nově dobytých územích. Druhá polovina mezitím poctivě trénovala karate v tělocvičně a potom jsme se vystřídali, aby si všechno vyzkoušel úplně každý.

Po večeři jsme ještě dodělávali poslední detaily na našich vlajkách. Už se nemůžu dočkat, až je zapíchneme do země a ukážeme ostatním osadám, komu to na Divokém západě opravdu patří!

Po posledních úpravách jsme vlítli ještě na večerní hry. Smích se ozýval po celém penzionu a nikomu se ještě nechtělo spát. Teda skoro nikomu…

Ti nejstarší si totiž místo her dobrovolně naložili pořádnou dávku kardia. Makali tak neuvěřitelně, že se z nich kouřilo! Okna i zrcadla byla úplně zamlžená a oni ze sebe vydali úplně všechno. Jsou to mega frajeři!

Menší bojovníci si pak na dobrou noc vyslechli pohádku. A starší? Ti už žádnou nepotřebovali. Byli tak příjemně unavení, že usnuli snad dřív, než stihli zavřít oči.

Jsem strašně zvědavý, co nás čeká zítra. Mám takový pocit, že to bude zase pořádné dobrodružství. Divoký západ se teprve začíná pořádně rozjíždět!