11. 7. 2018
Po rozcvičce, snídani a úklidu nás čekal dopolední program, na který jsme se neuvěřitelně moc těšili. Neustále jsme chodili za trenéry a stále jsme se jich ptali, kdy nás čeká další úkol v celotáborové hře. Dopoledne to začalo. Přišlo další kolo.
Tentokrát jsme se dostali do Vesnice bláznů. Museli jsme vesničanům pomoci, abychom mohli touto vesnicí projít dál. Nejprve jsme museli podojit krávy. Nebyly to opravdové krávy, ale to nám nevadilo. Byla to fakt sranda. K nim jsme se museli probojovat přes poušť. V tom nám každému pomohl náš kapitán družstva. Fandění se ozývalo úplně všude. Dojení nám hodně znepříjemňoval nějaký býk, který tam stále běhal. Z vesnice jsme se museli také probojoval prostřednictvím hry, která se jmenovala Šťouchaná. Museli jsme vlastním tělem chránit a ochraňovat balónky.
Potom nás čekal dopolední trénink. Někteří z nás se naučili začátek nové kata a někteří zase trénovali sportovní zápas kumite. My, co jsme kumite ještě necvičili, jsme si předtím mysleli, že to bude nebezpečné, ale vůbec to není pravda. Při tom zápase se skoro vůbec nedotýkáme a trenéři nám navíc půjčují chrániče. Ty se nám moc líbí.
Po obědě jsme měli polední klid. Půl hodiny musíme být každý na posteli a další půlhodinu se můžeme navštěvovat. Vždycky obejdu všechny pokoje svých kamarádů a ptám se, jak se mají. Odpoledne nám trochu začalo pršet. To však vůbec nevadilo, protože jsme měli na programu výrobu klíčů do lesa k tajenému meči. Hmotu jsme vybojovali v pondělí. Začali jsme si tedy vyrábět klíče, které nás pustí k posvátnému meči. Každý z nás si mohl vyrobit klíč, jaký chtěl.
Potom jsme měli tréninky. I když prší, máme několik míst, kde můžeme trénovat. Jedno místo je prostorná tělocvična, druhé místo je speciální stan, kde je podlaha z prken. Jedna skupina také může cvičit v jídelně. Místa je tedy opravdu hodně. Den jsem si opět moc užil a těším se na zítřejší celodenní výlet.
