Deník malého bojovníka – úterý 7.7.

Dozvěděli jsme se, že se kolem našich osad potulují bandité a chystají přepadení! Museli jsme proto co nejrychleji varovat našeho šerifa, aby ochránil všechny osadníky.

Jenže to nebylo vůbec jednoduché. Nejdřív jsme se museli přes nevyzpytatelné území dostat ke schovaným zprávám. Ty byly zašifrované, takže jsme museli zapojit hlavy a přijít na to, co vlastně znamenají. Když se nám konečně podařilo zprávy rozlousknout, zjistili jsme, že nebezpečí je opravdu blízko. Neztráceli jsme ani vteřinu a pomocí našich těl jsme vytvořili signál pro šerifa, aby věděl, že potřebujeme jeho pomoc. Naštěstí všechno dobře dopadlo, bandité byli zahnáni a naše osady zůstaly v bezpečí. Uf!

Po svačině jsme na sebe oblékli karate-gi a vyrazili na společné focení. Myslím, že nám to všem moc slušelo! A když už jsme byli v kimonech, rovnou jsme se pustili do tréninku.

Mladší bojovníci trénovali správnou vzdálenost od soupeře, zkoušeli údery a kopy do lap a nechyběla ani spousta her na rychlost, postřeh a mrštnost. Starší mezitím vlétli na kumite a byla to pořádná podívaná! Lítaly rychlé kopy, přesné údery a bylo vidět, že si každý chce zase o kousek zlepšit svoje karate.

K obědu jsme dostali výborný guláš s knedlíkem. Po takové dobrotě přišel vhod polední klid. Přiznám se, že jsem si na chvíli i odpočinul, protože jsem věděl, že odpoledne nás čeká další porce dobrodružství.

A taky že jo! Vyrazili jsme na čtyři různá stanoviště, kde jsme si vyzkoušeli život opravdových kovbojů. Na jednom jsme trénovali střelbu z pušky, jinde jsme zachraňovali zajaté osadníky a úplně nejvíc mě bavilo házení lasem. Ze začátku se mi smyčka motala úplně všude možně, jen ne tam, kam měla letět. Ale když se mi povedl první pořádný hod, měl jsem radost, jako bych právě chytil nejdivočejšího bizona v celé prérii!

Bohužel nás odpoledne znovu dohnal déšť, takže jsme se museli přesunout dovnitř. Slyšel jsem ale, že by to snad mělo být naposledy, co nás počasí takhle zlobí. Budu držet palce, aby už bylo hezky, protože venku je to přece jen nejlepší!

Po večeři nás čekal velký kvíz na téma Divokého západu. Některé otázky byly úplně jednoduché a odpověď jsme věděli hned. Jenže pak přišly takové, u kterých jsme museli pořádně přemýšlet. Bylo to super! Nejen že jsme si zasoutěžili, ale dozvěděli jsme se i spoustu zajímavostí o kovbojích, zvířatech i přírodě.

Na závěr dne jsme se ještě sešli s našimi starosty osad a plánovali, jak budeme dál rozšiřovat naše území. Přemýšleli jsme, kam postavíme další budovy, jak budeme získávat nová území. Je úžasné sledovat, jak každá osada den ode dne sílí a roste.

Mám z naší osady velkou radost. Ale zároveň dobře víme, že na Divokém západě není nikdy úplně bezpečno. Například banditi mohou zaútočit kdykoliv a odkudkoliv. Proto musíme být pořád ve střehu. Ale teď necháváme noční hlídání na šerifovi a jdeme si odpočinout.